KLUB CHOVATELŮ TERIÉRŮ
ANGLICKÝ TOY TERIÉR * AUSTRALSKÝ SILKY TERIÉR * AUSTRALSKÝ TERIÉR * BEDLINGTON TERIÉR * BORDER TERIÉR * ČESKÝ TERIÉR * DANDIE DINMONT TERIÉR * GLEN OF IMAAL TERIÉR * IRSKÝ SOFT COATED WHEATEN TERIÉR * IRSKÝ TERIÉR * JACK RUSSELL TERIÉR * JAPONSKÝ TERIÉR * KERNTERIÉR * KERRY BLUE TERIÉR * LAKELAND TERIÉR * MANCHESTER TERIÉR * NORFOLK TERIÉR * NORVIČ TERIÉR * PARSON RUSSELL TERIÉR * PATTERDALE TERIÉR * SEALYHAM TERIÉR * SKAJTERIÉR * SKOTSKÝ TERIÉR * TOY FOXTERIÉR * VELŠTERIÉR * WEST HIGHLAND WHITE TERIÉR
inzerce KCHT
komerční inzerce
ztráty a nálezy
Přihláška do KCHT
Členské příspěvky
Základní informace
Historie
Organizační řád
Stanovy
Osobní údaje
Zařazení do chovu
Popisný svod
Doporučení ke krytí
Seznam chovných psů
Zdravotní vyšetření
Kluboví šampioni
Podmínky šampionátů
Klubové výstavy
Archiv
Zkouška Po výstřelu
Klubové zkoušky
Soutěž Nejlepší teriér
Seznam a popis
Fotogalerie
Archív
Zvláštní Zpravodaj
Články
Formuláře
Poradci chovu
Redakce
Výbor KCHT
Propagace
Odkazy



Atesty sice nemáme, ale Jerry si je obhájil!, autor: , 29. 10. 2016


Atesty sice nemáme, ale Jerry si je obhájil!

Aneb, jediná chyba, kterou Jerry udělal, je, že mě poslechl…

Na podzim nám vypršely dva roky platnosti plošných atestů ministerstva vnitra (vyhledávání ztracených lidí) a přišla nám pozvánka na jejich obhajobu. Chystali jsme se odjet do dalekých Čech, ale bohužel mě schvátil nějaký vir, který by mi určitě nepomohl v běhání po zimním lese. Jerrymu bylo 9,5 roku, tak jsem po Soni vzkázala Romanovi Hejzlarovi, ať už nás vyškrtne z pořadníku, že už je Jerry starý.
Jaké bylo překvapení, když v květnu přišla další pozvánka. Atesty byly tentokráte u Prostějova, v Hamrech, tak jsem si říkala, že když je to tak blízko, tak půjdu sbírat další zkušenosti alespoň já, když už je Jerrymu přes 10 let.
Vyrazili jsme v pátek 29. 5. 2015 ráno a jeli jsme si – tentokrát v klidu, jelikož jsme nepředpokládala, že by mohl Jerry stačit svým mladším kolegům – užít těžkou zkoušku v terénu. Sešli jsme se v menším počtu 7 psovodů, tedy v úzkém kolektivu, kde jsme se už všichni, alespoň od vidění, znali. Zbytek smečky jsem ubytovala v kleci ve stínu budovy a šli jsme si vyslechnout náplň dne a vylosovat pořadí. Atestům opět velel Gustav Hotový, posuzovala naše Sonička, p. Scheibal, Lenka Vlachová a Jirka Šlechta. Za naší KZJ ještě přijela bojovat Radka s Růženou (velká kníračka). Vylosovala jsem si „oblíbenou“ jedničku… Dostali jsme mapy terénu.
Všichni jsme nasedli na korbu hasičské Tatry a vyjeli do lesa do bodu „A“. Tam jsme společnými silami postavili velký hasičský stan, pak nám Gustav řekl poslední instrukce a rozdal vysílačky, náhradní baterky do nich a poprvé v historii atestů i lokátory. Tentokrát jsme mohli použít i GPS.
Na povel z vysílačky jsem vyrazila jako první na pochod do bodu „B“. Časový limit na přesun byl 30 minut, všichni to tentokrát v klidu zvládli kolem 20 minut. Na stanovišti rozhodčích mi Lenka Vlachová vysvětlila mou část terénu, ukázala mi ji na mapě a mohli jsme vyrazit hledat maximálně 4 osoby v cca 50 000 m2 velkém terénu. Konec terénu byl tentokrát označen v levém rohu páskou a na silnici číslem patníku. Hledali dva psovodi najednou (s cca asi 15 minutovým odstupem) v terénech rozdělených asfaltovou cestou. Označení terénů bylo tentokrát jasné. Tak jsme s očekáváním vyrazili do terénu. A sakra. Hned na vstupu bylo jasné, že to nebudu žádná poklidná procházka ale pěkná zabíračka. Na celé ploše maliní, místy až do pasu. Dívala jsem se po nějaké cestičce, ale nic, tak jsme se vydali po levé straně terénu vzhůru škrábancům. Snažila jsem se někam poslat Jerryho, ale ten se mi zapíchl za paty a šel v mých stopách. No super, tak se budeme 40 minut takhle procházet… Sem tam se mi ho podařilo dostat aspoň před sebe, ale rozhodně nemínil nikam běžet. Už jsme ušli aspoň 200 m, najednou Jerry zvedl hlavu, lehce mávnul ocasem a vydal se pomalým klusem někam dopředu do hustějšího křoví. Vyrazila jsem s nastraženýma ušima pomalu za ním. Chvíli se nic nedělo, až najednou se ozval hlasitý štěkot. Rozběhla jsem se ve směru hlasu, prodrala se rychle maliním a dalším křovím a našla Jerryho u ležící osoby. Zeptala jsem se na jméno a číslo lokátoru a nahlásila vše na základnu. Jerry dostal odměnu, podle pásky jsem zjistila, že jsme na konci terénu a řešila kudy dál. Prodírali jsme se směrem k cestě (po trase bylo několik zálehů po divočácích, v jednom místě Jerry vylezl na pařez a chtěl přeskočit ty protivné maliny, skočil, a zůstal hlavou zaklíněný pod pichlavými větvičkami, kňučícího jsem ho musela od tam vyprostit a přenést na normální povrch), kde jsem si ověřila číslo patníku, že jsme opravdu na konci a pustili se na pročesání terénu v jeho druhé části směrem zpět. Po několika metrech zase začal Jerry pobíhat a zmizel. Za chvíli jsem už neslyšela ani rolničku. Bezradně jsme tam stála snad 5 minut a Jerry nikde. Pak mi probleskli hlavou ti divočáci a začala jsem zoufale volat. Za nějakou dobu se konečně objevil, jazyk až u země, bohužel prohledával až za naším terénem, no ale hlavně že byl celý! Tak jsme vyrazili dále, no ale bylo vidět, že se pořádně proběhl a má dost, objevila jsem jedinou schůdnou cestičku, tak jsme po ní vyrazili. Z vysílačky se náhle ozvalo, poslední minuta do konce, no super. Najednou Jerry zavětřil a zrychlil krok. Zastavil se před stěnou z malin, zavrtěl ocasem, zakňučel a koukal významně doprava. A on tam seděl člobrd. Rychle vysílačku, nahlásit osobu, lokátor číslo 7. Pak Jerry sebral poslední síly, vlezl do těch odporných malin a šel si osobu vyštěkat. Odměnila jsem ho a po silnici jsme odkráčeli k rozhodčím. Sluníčko pěkně hřálo, vítr se ani nehnul. Vše jsme odevzdali a odešli na základnu. Po cestě se Jerry zchladil v nějaké protékající vodě.
 

Na hasičce už nás netrpělivě čekal zbytek smečky, tak jsem je vypustila, vyvenčila. Jerry ležel v kufru auta a odpočíval, Riči popocházel po areálu a vše kontroloval, a nejmladší Vinuška si našel kamarády border kolie a řádil s nimi v areálu a v nějaké hasičské kaluži.
 
Postupně přicházeli účastníci atestů a vypadalo to, že v obou terénech byly skutečně dvě osoby a že bychom tedy mohli postoupit na noční část. Až na jednoho nešťastníka (chyba psovoda, jak jinak), všichni, tedy 6 týmů, postoupili na noční část.
Gustav nám sdělil, jak bude vypadat noční práce. Všichni se přesuneme Tatrou poblíž místa hledání a prohledávat budeme naprosto neprostupný terén. Vrátíme se až všichni společně. Do noční části nám zbývalo několik hodin, tak jsme v sousedství hasičské zbrojnice objevili příjemné venkovní posezení. Jelikož do ranního odjezdu domů zbývala spousta času, dali jsme si pivo a pečené žebro.
Setmělo se, sbalili jsme se na noční hledání, osvětlení psa, pořádná baterka do ruky, do batohu teplé oblečení. Tatra nás odvezla kousek od místa, kde jsme hledali ve dne. Po cestě jsme viděli, že se pěkně rozpršelo. Zase jsme s Jerrym nastoupili jako první. Přestalo pršet. Dostali jsme mapu, ukázali nám, kde jsme my a kde je terén (byla tma jako v pytli), mohla jsem se jít podívat k terénu, tak jsem si ho srovnala s mapou a vyrazila po cestičce, která ohraničovala terén zleva. Nakoukla jsem do podrostu a zjistila, že je skutečně naprosto neprostupný. Jerry šel podél mladých stromků, najednou zavětřil, mávnul ocasem a vnořil se do porostu. Rychle jsem se za ním vydala, abych ho v té tmě a v tom hrozném terénu neztratila. Postupoval pomalu kupředu a poknikával, vypadalo to nadějně. A skutečně, za chvíli zmizel a začal radostně štěkat. Osoba, nahlásila opět číslo 7, oznámila jsem ji do vysílačky a vydali jsme se houštím zpět na cestu, doufala jsem, že nás Jerry vyvede bezpečně. Jerry pomalu postupoval dál po cestě, sem tam se začichal, a najednou opět zavrtěl a vlezl do té hrůzy. Opět jsem se ihned vydala za ním, abych ho ještě někdy našla. Zase prostupoval různě terénem, já v závěsu za ním, když zaváhal, držela jsem se zpátky, ať mu nelezu do pachu. Připadalo mi, že míří ke stejné osobě, ale z druhé strany. Najednou štěkot. Hurá, druhá osoba, tentokrát chlap, opět jsem ho nahlásila, odměnila Jerryho, a prodírali jsme se zpět. Byli jsme oba durch mokří, včetně mapy. Vyšli jsme na cestu a pokračovali nahoru, kde jsme se zbytečně dlouho zdrželi zjišťováním, zda by terén nešel obejít. Ale skutečně nešel. Spěchali jsme tedy rychle dolů, prohledat ještě spodní část, ptala jsem se do vysílačky, kolik máme času a nic. Dole jsem teda na ně houkla, měli jsme poslední dvě minuty. Narazily jsme na plechový domek, byla tam zespodu díra, Jerry si čichl, zakňučel a vlezl dovnitř. Čas letěl a mně připadala celá věčnost, že tam hledá a nic. Asi pomalu prostupoval tmou, sem tam si kvikl. Bohužel místo abych mlčela a čekala, případně ho podpořila slovem Hledej, zapojila jsem hlavu. Baterkou jsem projela dveře, pod kterými tam vlezl, byly zamčené na zámek, díra, kterou vlezl, mi najednou připadala hrozně malá a tak jsem vymyslela, že osoba není v hangáru, ale za ním někde v porostu. Začala jsem na něj volat, ať vyleze, chvíli mu to trvalo, ale nakonec přece jenom vylezl, začala jsem ho posílat kolem hangáru do křoví, ale tam vůbec nechtěl. Konec, čas vypršel. No tak se uvidí.
Odevzdali jsme opět veškerou techniku, nefunkční vysílačku a lokátor. Zabalili jsme se do bundy, Jerry dostal svou teplou Manmat vestu, a lehli si na karimatku do závětří jedné z chatek. Po další půl hodině přišel Robert, že mají dvě osoby, to mi vehnalo naději, než řekl, že jedna byla v hangáru a druhá v terénu. A tak to šlo jeden po druhém, všichni měli ty stejné dvě, jen my jiné dvě. Děsně mě sžíralo, že jsem mu to pokazila, že jsem měla ještě aspoň 5 sekund mlčet a mohli jsme mít všechny tři. Po skončení se šlo všech 5 podívat na tu druhou osobu v terénu a já jsem poslala Jerryho do hangáru. Radostně tam vběhl a za chvíli už štěkal. Když se osoba, mimochodem chlap jak hora, vysoukala dírou ven, podíval se na Jerryho a říká: „Jé, ten byl u mě jako první, už po mně šlapal a Ty jsi ho pak odvolala!“ No není to na odstřel psovoda???? Ach jo…Chudáček můj šikovný, takhle mu to pokazit.
A bylo po všem. Poprvé v historii atestů neudělal NIKDO. Nevím, jestli by ti psi nedopadli lépe, kdyby nás s sebou neměli :) Jerry, jako nejstarší účastník atestů, jediný našel všechny osoby, bohužel mě však poslechl…

AKTUALITY
Zaslat příspěvek

21.03.2019 
Nevyjasněné platby
aktualizace

20.03.2019 
ZMĚNA ÚČTU

17.03.2019 
Cruft´s 2019 a DDT

13.03.2019 
Pozvanka -ocni choroby

08.03.2019 
Matrika
omezení dostupnosti

04.03.2019 
Klubová v. ČBudějovice
kompletní výsledky

24.02.2019 
Aktualizace
výstava & diplomy

více...

© KCHT 1999 - 2017. Datum poslední aktualizace 21.3.2019